Umělá inteligence, mindfulness a fake news

V poslední době se objevuje čím dál více informací o schopnostech umělé inteligence, čili AI (artificial intelligence). Na jedné straně vědci z různých oborů či vizionáři do ní vkládají naděje na vyřešení mnoha současných problémů, jiní varují před tím, že nás jednoho dne AI přeroste a třeba klidně v budoucnu z vlastní vůle zničí. Profesionálové, kteří sami umělou inteligenci vyvíjejí, volí střízlivější slova a upozorňují na to, že její schopnosti jsou ve skutečnosti výsledkem zpracování extrémního množství dat a jejich vzájemných vazeb. A to i v těch případech, kdy dnes dokáže psát dokonce literaturu ve stylu konkrétního spisovatele. Stále se jedná pouze o ohromné objemy dat, která AI umí kombinovat tak, jak se to naučila v kyberprostoru. 

Profesionálové z oboru upozorňují na to, že tzv. umělá inteligence je pouze založena na zpracování extrémně vysokého počtu dat.

Nedávno vyšel v ihned.cz článek o tom, že umělá inteligence dokázala psát blog, který si získal tisíce fanoušků, kteří netušili, že za články o podnikání či zdravém životním stylu stál výhradně softwarový robot. Poprvé mě z něčeho podobného zamrazilo. Ne však proto, že se AI dnes blíží úžasným lidským schopnostem. Ani teď se nebojím toho, že bude jednou inteligentnější než lidé ve smyslu pochopení, interpretace a aplikace informací ve skutečném světě. Robot může stvořit velmi realistický článek o zdravém stravování, ale logicky nikdy neprožije strach z tloušťky, zvýšeného cholesterolu či nízké přitažlivosti pro opačné pohlaví. Proto nebude schopný vcítit se do svých čtenářů. Ostatně někteří čitatelé blogu psaného AI upozorňovali na to, že články mají nulovou informační hodnotu a připomínají "chrlení zvratků". Proto pojali podezření, že texty jsou tvořeny umělou inteligencí. Nicméně byli umlčeni ostatními čtenáři a obviněni, že se vyjadřují bez dostatečného respektu a porušují pravidla skupiny.

Obavu zde u mě vyvolává představa, která je úplně naruby. Co myslím slovem "naruby"? Pokud si blog psaný AI dokáže najít tisíce fanoušků, z nichž mnozí oceňují pozitivní dopad na jejich životy, není zakopaný pes naopak v tom, čemu říkáme inteligence? Robot se dokáže naučit kombinovat slova a vytvářet řetězce znaků, které se už někde před ním objevily v textech psaných skutečnými lidmi. Napadá mě možná kacířská otázka. Což když naši lidskou identitu a sebehodnotu spojujeme právě s tímto typem inteligence, která tuto hodnotu nemá? Lze považovat za projev skutečné inteligence to, že se naučíme přeskládat myšlenky ostatních lidí? Není to jenom obyčejné přežvykování již řečeného? Pokud něco takového nazýváme inteligencí a ceníme si toho jako něčeho, co přísluší jen lidskému duchu, nevypovídá to spíš o naší nízké úrovni než o vysokých schopnostech AI? Vždyť ti, které považujeme za skutečné objevitele nových horizontů a nadané vysokou inteligencí, dosáhli úspěchu právě proto, že byli schopní se podívat na stejnou problematiku zcela novým pohledem. Dokázali se oprostit od toho, co si myslí ostatní, a udělat krok jiným směrem, do neznáma. Vzpomeňme si na Michelangela Bruna, Isaaka Newtona, Nikolu Teslu či Alberta Einsteina.

Což když naši lidskou identitu a sebehodnotu spojujeme s typem inteligence, která tuto hodnotu nemá? 

Nějakých dvacet let se věnuji praktikování mindfulness, více či méně intenzivně. Každý, kdo má zkušenost s tímto způsobem sebepoznávání, např. z buddhistické meditace vhledu (jako v mém případě), si postupně začíná uvědomovat celou paletu svých prožitků. Počínaje tělem, přes myšlenky, emoce, pocity, mysl jako takovou, schopnost uvědomování, vhledu, intuitivního pochopení, ale také zapomínání se v myšlenkovém procesu a nevědomé identifikování se s ním. V tomto kontextu jsou slova, myšlenky a koncepty vnímány jako povrchové vlnky na hladině celé naší existence. Člověk si začíná uvědomovat stále jasněji, že střed našeho já leží někde v hlubších rovinách. Možná až tam, kde už žádný střed ani nelze najít. Jak říkají psychologové, ve skutečnosti námi hýbou emoce a pocity ukryté pod povrchem našeho běžného vědomí. A jak říkají některé osvícené bytosti, například Albert Einstein: "Lidská bytost je součástí celku, kterému říkáme Vesmír. Zakouší sebe sama, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku. Jedná se o druh optické iluze jeho vědomí".

"Lidská bytost je součástí celku, kterému říkáme Vesmír. Zakouší sebe sama, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku. Jedná se o druh optické iluze jeho vědomí". (Albert Einstein)

Bohužel, my lidé jsme se zabydleli v té nejsvrchnější vrstvě. A tak stále dokola řešíme, co kdo řekl, co si kdo o čem myslí, či jaký má na co názor. Málokdy se ale zajímáme o to, jak se cítí ostatní či my sami, v co věříme, co má pro nás opravdovou hodnotu. Čili za co jsme ochotní obětovat něco pro nás velmi cenného, třeba i život. Často přehlížíme, jak se někdo skutečně chová a omlouváme to jeho názory. A pak najednou zjistíme, že jakýsi softwarový robot zvládne to samé jako nějaký homo sapiens, který se v životě naučil hlavně papouškovat ostatní. S tím rozdílem, že robot to zvládne s neskutečně vyšší rychlostí a efektivitou. Pak si jako lidé skutečně zasloužíme, aby nás strčil do kapsy.

Možná ale potenciál nás lidí není v tom, abychom uměli dokázat zpracovat enormní kvanta informací či vyřešit mimořádně složité matematické rovnice. V tom budeme s umělou inteligencí vždy tahat za hodně krátký provaz. Pokud s počítači nechceme prohrát, možná nám nakonec nezbude nic jiného, než abychom obrátili pozornost k tomu, co je výlučně lidské. Změnit úhel pohledu, přemalovat hřiště. Stále tu zbývají oblasti jako emoční a sociální inteligence, svět pocitů, ušlechtilých emočních stavů jako schopnost přání prospěchu a všeho dobrého ostatním. A pak oblast otevření srdce a soucitu, vhledu do smyslu života, moudrost. Pokud se nám jako lidem podaří rozvinout tyto kvality, pevně věřím, že umělá inteligence může být dobrým sluhou a ne zlým pánem. Zůstaneme-li ovšem u povrchního papouškování slov ostatních a jejich přehazování z jedné hromádky na druhou, pak nás osude chraň. Nebude například nic snazšího než manipulovat veřejným míněním za pomoci robotů chrlících jednu fake news za druhou. Pokud chceme umět rozlišit pravdu od lži, musíme být hlavně pravdiví sami k sobě. Dokázat přijmout i nepříjemnou pravdu, která třeba nabourává naše dosavadní přesvědčení. A také mít takový přístup výš na našem žebříčku než touhu po bezpečí či pohodlí. Pak jako lidstvo máme šanci, a nejen proti umělé inteligenci.