Život neplánujte, tvořte ho.

Často se setkávám s klienty, kteří řeší svoji budoucnost. Co by měli dělat, jaké profesi se věnovat, jak budou vědět, že je to to pravé. Jsou to otázky, které si klademe všichni a jsou přirozené. Sami víme nejlépe, zda nás přitahuje svět programování či práce s lidmi, zda chceme žít na venkově anebo v městě tepajícím životem. S tímto vědomím, které je často naším vnitřním pocitem, však chceme plánovat krok za krokem a dopředu vědět, kudy se vydat. Dnešní životní podmínky nám dávají na výběr příliš mnoho možností. Je to stejné, jako když vidíme v supermarketu dvacet druhů jogurtů a nemůžeme se rozhodnout, po kterém sáhnout.

Plánovací přístup

Existuje více možností, jak se rozhodovat pro budoucí situace. Jedna z nich se jmenuje "stromový plánovací diagram". Je to přístup, kdy si naplánujeme krok A, a potom B, C atd., přičemž každou variantu můžeme větvit na více dalších. Tento přístup vyžaduje dvě podmínky. Musí se jednat o fixní situaci a dále musí obsahovat takové množství informací, které jsme schopni obsáhnout. Pokud se rozhodneme koupit si dům, má takový postup rozhodně smysl. Můžeme si vytvořit schéma, v němž budeme větvit různé možnosti a každou z nich pak na další a další varianty. Například víme, že chceme bydlet ve městě. Buď naše finanční zdroje na nákup domu stačí anebo nestačí. Pokud stačí, budeme se rozhodovat, jak velký dům pořídíme. Pokud je ale dům mimo naše možnosti, budeme volit byt. Máme na výběr, zda blíže centru a menší, anebo na periferii, ale s větší rozlohou. Takto si můžeme vytvořit velmi komplexní diagram, který nám pomůže zorientovat se, utřídit si myšlenky a rozhodnout se, kudy se vydat.

Prototypový přístup

Potíž nastává tehdy, když tento přístup chceme aplikovat na tak komplexní záležitost, jako je naše budoucnost. Ta rozhodně není fixní, a už vůbec nemáme reálnou možnost dopředu znát všechny potenciální situace. Tady lze vřele doporučit "prototypový" přístup, o němž píše Bill Burnett a Dave Evans ve svém bestselleru Tvoř svůj život (Designing Your Life). V čem spočívá?

Žijete jako designér, který vytváří nový návrh. Neplánujete, ale necháváte kreativně vzniknout prototyp. Cílem při vytváření prototypu je získat informace, co funguje a co ne. Takže zkusíte první variantu a ona nefunguje. Můžete se dát jiným směrem a mezitím sbíráte další informace a zkušenosti, které vám pomohou dobrat se cíle. Třeba o sobě víte, že vás baví pracovat s potravinami. Můžete si tedy otevřít stánek s vlastními cukrářskými specialitami nebo začít pořádat kurzy o vaření. Anebo jen mluvit s lidmi, kteří se už něčím podobným zabývají. Získáváte tak další a další informace, aniž byste udělali nějakou velkou investici nebo rozhodnutí, které nejde vzít zpět, případně jen s velkou ztrátou na vašem účtu a sebevědomí. Třeba si dáte kávu s majitelem restaurace a dozvíte se, že je na trhu přetlak v nabídce pohostinských zařízení, ale právě frčí fast-foody se zdravým či exotickým jídlem. Přitom v sobě objevíte vášeň a talent na vaření pákistánských pokrmů. Všechna tato zjištění si můžete systematicky evidovat, vracet se k nim a inspirovat se pro další kroky. Postupně budou přibývat, přestože jste je nikdy speciálně nehledali.

Život jsme dostali proto, abychom ho žili, nikoli plánovali.  

Můžete namítnout, že znáte lidi, kteří o sobě říkají, že prý vždy věděli, co chtějí dělat. Často jde ale o kreslení při zpětném pohledu. To, co si tito lidé pamatují jako posloupné lineární kroky, byla ve skutečnosti dlouhá řada jejich odpovědí na náhodné situace a příležitosti.

Takže pokud nemáte šanci, abyste znali předem všechny možné varianty a nemáte dost informací, dokonce ani o sobě - co se vám líbí či nelíbí, co vás baví a uspokojuje, tak tvoření svého života jako designového prototypu je tou nejlepší strategií.